Vyberte stránku

S ohledem na velmi časté dotazy zaměstnavatelů jako plátců mzdy na jejich povinnosti v rámci souběhu insolvenčního řízení a exekučního řízení jsme se rozhodli zařadit toto téma do našeho newsletteru Exevido.

Povinnosti zaměstnavatele nejsou přímo upraveny výslovným zněním zákona, avšak v případě dodržení základních výkladových pravidel práva se dá dle mého názoru nalézt odpověď na otázku postupu zaměstnavatele jako plátce mzdy v rámci insolvenčního řízení.

Při výkladu ustanovení zákona upravující exekuční a insolvenční řízení, tedy především o.s.ř., exekuční řád a insolvenční zákon, se setkávám s velmi odlišnými názory na postup zaměstnavatele. Je zde hned několik bodů, které si dle mého názoru zaměstnavatelé špatně vykládají.

Hned první sporným bodem je výklad účinků zahájení insolvenčního řízení ve vztahu k exekuci srážkami ze mzdy. Dle § 109 IZ lze i po zahájení insolvenčního řízení lze exekuci či výkon rozhodnutí, který by postihoval majetek ve vlastnictví dlužníka nebo majetek náležející do majetkové podstaty, nařídit, avšak jej nelze provést. Právě vymezení pojmu provedení exekuce působí v praxi problém. Co se týče způsobu exekuce srážkami ze mzdy, dochází k provedení exekuce dle mého názoru okamžikem odeslání srážky ze mzdy soudnímu exekutorovi. Tedy v případě provedení výkonu rozhodnutí srážkou ze mzdy nelze vycházet k názoru Nejvyššího soudu, který vymezil, že provedením exekuce je předání či vyplacení plnění získaného od povinného oprávněnému, neboť vymáhaná povinnost srážkou ze mzdy se hradí k rukám soudního exekutora a pokud dle konstantní judikatury platí, že plnění dluhu k rukám soudního exekutora má za následek zánik dluhu, dovozuji z tohoto okamžik provedení exekuce srážkou ze mzdy faktickým odeslání srážky soudnímu exekutorovi. Po zahájení insolvenčního řízení by tak nemělo dojít k vydání vyrozumění plátce mzdy o zapsání doložky provedení exekuce a právní moc exekučního příkazu.

A teď ke klíčové otázce, jak se má chovat plátce mzdy v případě souběhu exekučního řízení a insolvenčního řízení? V souladu s o.s.ř. a exekučním řádem a případně dalších souvisejících předpisů má plátce mzdy povinnost řídit se pokyny soudního exekutora. V případě zahájení insolvenčního řízení by měl tak soudní exekutora sám vyrozumět plátce mzdy o zahájení insolvenčního řízení a dále by měl plátce mzdy poučit, že po dobu, kdy trvají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení bude plátce mzdy nadále provádět srážky ze mzdy, avšak nebude je již odvádět soudnímu exekutorovi. V závislosti na výsledek insolvenčního řízení by měl plátce mzdy zaslat sražené částky zaslat insolvenčního plátci (pokud se rozhodne o úpadku dlužníka – povinného) nebo soudnímu exekutorovi (nebude-li úpadek dlužníka – povinného osvědčen).

Důvodem výše uvedeno postupu je skutečnost, že zahájení insolvenčního řízení nemá ve vztahu k exekučnímu řízení účinek automatického zrušení či sistace inhibitorií či arrestatoria, neboť insolvenční zákon ničeho takového neobsahuje. Z toho plyne i skutečnost, že plátce není povinen sledovat insolvenční rejstřík a tedy sám zjišťovat, zda na jeho zaměstnance bylo zahájeno insolvenční řízení či nikoli, neboť žádné ustanovení exekučního řádu ani insolvenčního zákona takovouto povinnost plátci mzdy neukládá. V případě, že by plátce mzdy kdykoli po zahájení insolvenčního řízení, aniž by mu insolvenční soud, insolvenční správce či soudní exekutora udělili pokyn k vyplacení sražené mzdy zaměstnanci, vyplatil zaměstnanci sraženou mzdu, jde o takový postup plátce mzdy, který se zcela příčí smyslu právní úpravy exekučního a insolvenčního řízení, neboť by prakticky došlo ke znemožnění provádění srážek a dle mého názoru by se jednalo o obcházení zákona. Jak vyplývá mimo jiné i z důvodové zprávy k novele insolvenčního zákona, kde zákonodárce na tuto situaci reaguje takto: „účelem insolvenčního řízení není možné umožnit, aby dlužník po zahájení insolvenčního řízení disponoval s peněžními prostředky, které byly postiženy exekucí. Probíhá-li exekuční řízení, postižené peněžní prostředky nenáleží dlužníkovi, ale jeho věřiteli, který svou pohledávku uplatnil individuální cestou.“